Aki Kami Daschia

Akísek, rodinný miláček

Moje první výstava

11.4.2010 jsme se já, páníček, panička a malá panička vypravili po náročné sobotní vycházce na mou první výstavu. Mě to tedy bylo osobně jedno, ale ostatní kolem toho dělali, jak zjednaní.

Panička mi neustále říkala „žampione“ a prudila s kartáčem a sprejem na zuby. Já teda snesu hodně, ale ten sprej jsem jasně řek, že nechci. Tak se s tím smířili a vyrazilo se. Sotva zastavilo auto, už mi bylo jasno, že to bude sekec. Všude kolem pobíhala spousta psů všech barev a velikostí. Já byl teda zavřen v kufru a páníčkům trvalo věčnost, než mi otevřeli. Pokusili se o něco takového, jako mě způsobně držet u nohy, čico, tak jsem paničce (na vysokých podpatkách) ukázal, že mě ještě nezná a jal se poznávat kolemjdoucí hafany. Páníček v autě marně štrachal výstavní vodítko a panička se zatím točila jak na obrtlíku – zcela nedůstojně. Nohy jsem jí upravil dle vlastních představ na špinavé bolavé cosi a pak se mě raději ujal páníček. Malá panička se vztekala, že mě prý povede, což bych rád – ta by mě dlouho neudržela – a velká se vztekala, že se malá vzteká a navíc neni k nalezení to vodítko. Nakonec vytasili můj pas, přihlášku a rodokmen a již jsem je vlekl k hlavnímu vchodu.

Tam do mého pasu – čili očkováku – nahlédla nějaká paní, která nás pustila do areálu, kde už čekali výběrčí a hned páníčky skásli za vstup. Následovalo seznámení s místem našeho výstavního kruhu, jenž mě, jako jediného, vůbec nezajímalo. Následně páníček došel koupit alespoň jiný obojek, ale mě to bylo jedno, páč mě sluší všechno. Když panička vyřídila dokumenty, začala na mě zkoušet, že jako abych stál s roztaženýma nohama a hlavou vytasenou jak žirafa a zkušenější kámoška Sany jí v tom vehementně pomáhala. Já tedy zarytě hlavu tahal ven z obojku v domění, že mě z něj chtějí vysvobodit, ale to už mě zase tahala na druhou stranu…

Po nějaké době čekání přišel pán v klobouku

 

Obrazek

a nějaká paní zavolala číslo, co měla panička na ruce.

 

Obrazek

Pak mě zatáhla do údajného kruhu,

 

Obrazek

ale ve skutečnosti to byl obdélník, za jehož hranicí z pásky na mě vyskakovali papiloni. Já se chtěl ujistit, jestli by nešli spolknout, jenomže to už mi zase byla hlava tažena nahoru a navíc mi nechtěli dovolit sedět.

 

Obrazek

Pak jsme se proběhli,

 

Obrazek

pán v klobouku mi kouknul na zoubky a osahal mi „nářadí“, což já mám rád a když podal paničce ruku, šli jsme zase pryč. Pak mi dali ještě chvíli na poznání kolemjdoucího tigra

 

Obrazek

a už jsme se odebírali k východu.

 

Prý mám hodnocení VELMI NADĚJNÝ 2, což pro mě znamená, že jsme fakty pašák, jenom jsem trošku rychleji vyrostl a krapet mi neladí délka nohou k tělu, ale to se porovná.

Tak jsem zvědav, co mě čeká v Mladé Boleslavi, kam se chystáme 17.4.2010 Nu, určitě dám vědět. Takže VÝSTAVÁM ZDAR!!!

Comments are closed.