Aki Kami Daschia

Akísek, rodinný miláček

První dny doma

První dny doma

18.10.2009

Dnes si pro mě přijeli mí noví páníčci z Kolína až do Petřvaldu u Ostravy k mojí hodné paničce Dášence, která se o mě do dneška krásně starala. Mám 7 sourozenců (3 sestřičky a 4 brášky) Narodil jsem se jako druhý, ale to doháním tím, že všechno sním :-).

Byl jsem dnes velikým překvapením pro Kačenku a Romču, což jsou nejmladší páníčci z lidského vrhu mojí kolínské smečky. Během pětihodinové cesty jsem byl moc hodný, čůral jen venku a jinak spinkal mezi Kačkou a Romčou na sedačce :-)

Doma bylo pak nutno všechno očuchat z venčí až dovnitř, což nějakou minutku zabralo, ale hned můj čuchometr zaznamenal hračky a mističky na vodu a papání, což já moc rád :-) Když jsme si všichni hodně pohráli, spapal jsem veškeré granulky aniž bych se namahal kousáním. Pak se mnou páníček spal u pelíšku, ale já chtěl ochutnat jeho vlasy. To mi nechtěl dovolit, tak mi nezbylo nic jiného, než vzít za vděk jeho rukou. Občas jsem ho cvičně probudil, aby pak nebyl přespaný. Měl vstávat až ve 4 hodiny ráno, to by bylo moc.

19.10. 2009

Druhý den už si mě panička odvážela do práce, kde mě čekala teta Jíťa a ta má moc dobrá ouška. Hned jsem je ochutnal. Celičký den trávím tím, že běhám venku po kamínkách, chodníčkách a travičce, kde se povaluje spousta nevyužitých klacíků a já je všechny využiju. Pak si taky s paničkou a tetou hodně hraju a blázním a tak. Někdy si na chvilku odpočinu, tak na hoďku, ale ne víc, abych o něco nepřišel. Jo a chodí tam jeden pán, co paničce a tetě nosí papání a krásně voní. Chtěl jsem se s ním jít podívat, jestli by neměl v autě něco pro mě, ale panička mě nepustila :-(

Doma už to všechno znám a vím, že do páníčkových bot se vejdu celý, na paničky vůbec sahat nesmím, Kačka je tam věčně nemá a Romčovo mám akorát mezi zoubky :-) Jenomže to mě nesmí nikdo vidět. Na tu druhou akitu, co je v nerezové troubě a v koši už neštěkám. Nestojí mi za to. Mám totiž svou hrdost.

Jdu spinkat ve 20:30 a ráno kňučím na paničku, že musím kakat, a tak jdem. Panička mě moc chválí, jak jsem pěkně spinkal a že jsem čůral jen na dečku a pak mě taky málem umučí, když se vykakám venku. No, jsem prostě jednička.

20.10.2009

Zase jedeme do práce a taky se ukázat do školky. Děti se mi moc líbí a paní učitelky taky. Tam bych byl rád. Ale musím s paničkou. Je krásně, takže po práci můžeme zase běhat doma na zahradě a je to paráda. Babička už se na mě taky byla podívat a uspěl jsem. Však panička mi pořád říká, že jsem šampion :-)

21.10.2009

Ráno máme už běžný rituál, jenomže páníček se vrátil včera z práce a já se musím nutně ve 4 hodiny ráno podívat, jestli zase neutek. Panička mě hnedka táhne kakat, ale já vůbec nechci. Chci páníčka, tak se mnou zůstal vzhůru, aby jsme si spolu užili :-) Je to pašák.

Všichni lidi mě v práci obdivují a já se tvářím, že to je normál. Jenom když se na mě přijel podívat pan Hagísek, hned jsem cítil, že ví, kdo jsem. Opakovaně na mě útočil a já ho lízal a kousal a tahal za služební bundu. Slíbil, že přiveze svoje holky a pejsky, aby nás představil. Tak se moc moc těším.

22.10.2009

Tak si představte, že socializace, na kterou jsem se tak těšil, vůbec neproběhla, páč nikdo nepřijel. Tak jsem venku odchytil alespoň Chicka (kavalíra od sousedů), pořádně jsem ho očuchal a když už mi přišel nápad, že si budeme hrát, Chicko se mě začal bát. A přitom já tak zvesela poslakoval, štěkal,  tahal ho za chlupy…a on nic. Valil na mě bělmo a couval. Nu což, třeba měl jen špatný den.

Taky jsem chodil po prkně a panička kolem mě poskakovala a výskala, že jsem šikula a pašák a tak. Tak určitě dnes půjdu zase, protože na konci prkna mám pak vždycy dobrotu :-) No, hlavní je, že je panička spokojená, ne?

Comments are closed.