Jak rostu
05.10.2009
To by jeden nevěřil, co je na tom světě věcí. Nejdřív mě páníčci vzali na místo, kde byla spousta malých lidiček a všichni si mě chtěli hladíčkovat. Já ale dělal blbiny, protože se mi líbilo, jak jim občas někde čouhá tkanička, špagát a podobné super hračky. Páníčci říkali, že to je Haloween, tak nevím.
Tak jsem se vyřádil a pak jsme si to namířili všichni zpět k autu. Najednou proti nám YorkByl dočista maličký a vůbec se mě nebál, ani když jsem štěkal – což dělám neustále. Chtěli jsme si hrát, ale jeho pán spěchal, tak jsme i my vyrazili k autu. Najednou proti nám šarpejka. Ta byla dobrá. Měla čumec větší, než já hlavu a strašně jsme si rozuměli. jenomže já začal křičet, aby si šla hrát a ona se lekla a utekla za pána. Takže taky nic. Pokračujeme v cestě a najednou vořech. Hned jsem zahájil útok, ale on nelenil a ihned zacouval a statečně přede mnou prchalUž mě to ale nebaví. Proč se mě bojí? Co pořád mají? Je tedy nutno podotknout, že jsem jako z divokých vajec a jak vidím živého tvora, hned se ho snažím umučánkovat a vyštěkat, ale stejnak…
Taky se u naší boudy zastavila panička od krásné labradorky a ta se mi líbila. Bože jak ta se mi líbila. Zkoušel jsem dělat takové ty příjemné věci na její noze, ale nebylo to ono. Asi musím být větší Mazlili jsme se spolu a dováděli a zapojili jsme do hry i Yorka a Pekiho, ale Peki pak zalezl pod auto a tam si zpíval.
Největší socializace ale proběhla v Jižních Čechách, kde si na mě připravili Tosu. Jmenuje se Sid a je to člen rodiny. Vypadá dost mírumilovně a tak jsem se jal ho štípat, lízat, obskakovat, tahat za ocas a tak. Strašně opatrně našlapoval, aby na mě nešláp a pak začal potichu pískat, protože ho zlobilo, jak jsem proti němu malý a nemůže se mnou moc dovádět. Pak se ale odvážil lehce zadovádět, poskočil ke mě, já se lek, blbě šláp, bolela mě tlapka, já zařval a Sid utek Pak už jsme si dali majzla oba 
Jo, a náš soused odnaproti si, k mojí veliké spokojenosti, pořídil Cane Corzo ItalianoJe to krasavice a já už to na ní zkusil, ale je ještě nedotčená, tak potřebuje čas. Jsme stejně staří, takže si ten čas pro sebe budeme moci udělat Tak mi držte pěsti, ať mám u ní štěstí.
20.12.2009
Žijoooova, ten čas ale letí…máme na krku Vánoce a já jsem docela jiný kluk. Tak nějak se ze mě stal velký Akita Mám za sebou velikou spoustu kamarádování s ostatními plemeny a musím říct, že nejvíc si dovoloval jeden terier, ale já mu hned začal ukazovat, kdo je tu pánem. Lehce jsme změřili síly a pak nás oddělili, protože jedna teta se bála, že si ublížíme Jinak jsem tedy byl zase i se Sidečkem a kamarádíme se čím dál víc. Já jako pořád ještě bojuju se svou velikostí proti němu, ale už se máme rádi Páníčci snad přidají nějaké vídeo…ale oni tak nestíhají…hrůza