Aki Kami Daschia

Akísek, rodinný miláček

Jak rostu

05.10.2009

To by jeden nevěřil, co je na tom světě věcí. Nejdřív mě páníčci vzali na místo, kde byla spousta malých lidiček a všichni si mě chtěli hladíčkovat. Já ale dělal blbiny, protože se mi líbilo, jak jim občas někde čouhá tkanička, špagát a podobné super hračky. Páníčci říkali, že to je Haloween, tak nevím.

Tak jsem se vyřádil a pak jsme si to namířili všichni zpět k autu. Najednou proti nám YorkByl dočista maličký a vůbec se mě nebál, ani když jsem štěkal – což dělám neustále. Chtěli jsme si hrát, ale jeho pán spěchal, tak jsme i my vyrazili k autu. Najednou proti nám šarpejka. Ta byla dobrá. Měla čumec větší, než já hlavu a strašně jsme si rozuměli. jenomže já začal křičet, aby si šla hrát a ona se lekla a utekla za pána. Takže taky nic. Pokračujeme v cestě a najednou vořech. Hned jsem zahájil útok, ale on nelenil a ihned zacouval a statečně přede mnou prchalUž mě to ale nebaví. Proč se mě bojí? Co pořád mají? Je tedy nutno podotknout, že jsem jako z divokých vajec a jak vidím živého tvora, hned se ho snažím umučánkovat a vyštěkat, ale stejnak…

Taky se u naší boudy zastavila panička od krásné labradorky a ta se mi líbila. Bože jak ta se mi líbila. Zkoušel jsem dělat takové ty příjemné věci na její noze, ale nebylo to ono. Asi musím být větší Mazlili jsme se spolu a dováděli a zapojili jsme do hry i Yorka a Pekiho, ale Peki pak zalezl pod auto a tam si zpíval.

Největší socializace ale proběhla v Jižních Čechách, kde si na mě připravili Tosu. Jmenuje se Sid a je to člen rodiny. Vypadá dost mírumilovně a tak jsem se jal ho štípat, lízat, obskakovat, tahat za ocas a tak. Strašně opatrně našlapoval, aby na mě nešláp a pak začal potichu pískat, protože ho zlobilo, jak jsem proti němu malý a nemůže se mnou moc dovádět. Pak se ale odvážil lehce zadovádět, poskočil ke mě, já se lek, blbě šláp, bolela mě tlapka, já zařval a Sid utek Pak už jsme si dali majzla oba :-)

Jo, a náš soused odnaproti si, k mojí veliké spokojenosti, pořídil Cane Corzo ItalianoJe to krasavice a já už to na ní zkusil, ale je ještě nedotčená, tak potřebuje čas. Jsme stejně staří, takže si ten čas pro sebe budeme moci udělat Tak mi držte pěsti, ať mám u ní štěstí.

20.12.2009

Žijoooova, ten čas ale letí…máme na krku Vánoce a já jsem docela jiný kluk. Tak nějak se ze mě stal velký Akita Mám za sebou velikou spoustu kamarádování s ostatními plemeny a musím říct, že nejvíc si dovoloval jeden terier, ale já mu hned začal ukazovat, kdo je tu pánem. Lehce jsme změřili síly a pak nás oddělili, protože jedna teta se bála, že si ublížíme Jinak jsem tedy byl zase i se Sidečkem a kamarádíme se čím dál víc. Já jako pořád ještě bojuju se svou velikostí proti němu, ale už se máme rádi Páníčci snad přidají nějaké vídeo…ale oni tak nestíhají…hrůza

Comments are closed.